Protikubánské spolky
Na prvním místě je třeba zmínit organizaci s dojemným názvem Člověk v tísni, která je sponzorována tzv. veřejnoprávní Českou televizí a tedy každou domácností, od kterých jsou poplatky vybírány způsobem, který je možno nazvat vydíráním. Proč má každá domácnost připojená na elektrickou rozvodnou síť (tedy prakticky každá) platit, i když televizi nesleduje? Jak je to v souladu s tzv. tržním chováním, tolik dnes propagovaným? Skladba programů je naprosto nevyvážená, o objektivitě se nedá vůbec mluvit. Tzv. Česká televize, místo aby dostála své povinnosti objektivně informovat občany o událostech doma i v zahraničí a dbala na kvalitu pořadů a jejich vyváženost, je hlásnou troubou nejsilnější vládní strany. O úrovni, kvalifikaci, jazykových znalostech a řečnických schopnostech, jakož i o morálních kvalitách redaktorů nechť si každý udělá názor sám.
Dalším zdrojem příjmů Člověka v tísni tvoří charitativní příspěvky občanů, kteří většinou ani nemají potuchy o tom, na co dávají peníze.
Tato protikubánská nevládní organizace požádala o udělení poradního statusu v hospodářské a sociální radě OSN (ECOSOC), žádost však byla zcela pochopitelně zamítnuta - OSN dobře věděla, proč tak činí. Zástupci USA se pokusili zabránit rozhodnutí Rady ECOSOC, avšak neuspěli. Uskupení Člověk v tísni bylo obviněno, že je financováno a využíváno Vládou České republiky i USA za účelem plnění úkolů směřujících k destabilizaci, získávání nových politických přívrženců a propagován změny režimu v různých zemích. Bylo využito, aby dopravilo ilegálně na Kubu propagační materiály a peníze, aby podporovalo svržení ústavního pořádku na Kubě. Byla rovněž konstatována jejich spolupráce s teroristy jako jsou Frank Calzón a Sixto Reinaldo Aquit Manrique.
Na předním místě v aktivitách této organizace stojí boj proti režimům na Kubě a v Bělorusku. Dále se zaměřuje například na natáčení filmů pro školní mládež s antikomunistickou tematikou. Tyto aktivity je prakticky každý občan nucen podporovat právě prostřednictvím koncesionářských poplatků.
Člověk v tísni na jedné straně neustále žvaní o dodržování lidských práv (zejména právě na Kubě a v Bělorusku), vykřikuje moralistická hesla, hlásá primitivní antikomunismus a prakticky podporuje vytváření nálad z doby studené války, šíří nenávist k těmto národům (ale i k jiným zemím, které nenásledují politiku USA). Na Kubu posílá své členy, kteří sem pašují peníze i jiné materiály pro činnost disentu.
V posuzování událostí v různých zemích uplatňuje dvojí metr. Od Člověka v tísni jsme se nedozvěděli nic o Miamské pětici, o statečných bojovnících proti terorismu, kteří jsou vězněni na různých místech v USA, odsouzeni k vysokým trestům a vystaveni fyzickému i psychickému nátlaku, přičemž je jim i odpíráno právo vidět rodinné příslušníky. Natož aby tento otřesný případ porušování lidských práv odsoudili a protestovali proti němu!
Nevadí jim, že byl naopak propuštěn na svobodu masový vrah Posada Carriles, strůjce pumového atentátu na letadlo s kubánskými občany, kdy zahynulo 73 lidí, který je vinen také z pumových atentátů na turistická zařízení na Kubě i jiných zločinů.
V roce 2003 bylo na Kubě zatčeno 74 osob, které zde vyvíjely činnost jako agenti cizí mocnosti a byli odsouzeni k různě vysokým trestům odnětí svobody. Žaloba jim kladla za vinu spolupráci při únosu dvou letadel a lodního trajektu, kdy byly použity zbraně. Takovéto činy jsou všude na světě právem postihovány těmi nejpřísnějšími tresty. Tak by se zachoval každý stát, přesně řečeno jiný by se zachoval krutěji. Bylo jim (na rozdíl od Miamské pětice) umožněno právo obhajoby. Pro USA je však jakýkoli zločin proti Kubě činem hrdinským a je veleben. V České republice pochopitelně jako první začalo protestovat proti uvěznění teroristů uskupení Člověk v tísni. Jakým právem?
Nikdy se neohradilo proti genocidní blokádě Kuby, v důsledku které obyvatelstvo žije v těžkých podmínkách. V čem kubánskému lidu organizace Člověk v tísni pomohla?
Jak se přičinila o návrat uneseného a bezprávně sedm měsíců v USA drženého šestiletého Eiána Gonzáleze, který sem byl zavlečen matkou, která emigrovala do USA a cestou zahynula? Co udělali pro to, aby se dítě vrátilo k otci, když o tom rozhodl i soud?
Jak pomohla tato organizace několika stům vězňů, držených a krutě fyzicky i psychicky mučených v hrozných podmínkách na okupovaném Guantanámu? Bez jakékoli obžaloby, natož soudu, jsou svazováni a delší dobu poutáni, drženi v klecích podobných kotcům pro psy, zavíráni v naprosté tmě 24 hodin denně a naopak vystavováni ostrému světlu, jsou jim nasazována sluchátka a pásek na oči, aby neměli pojem o okolí a o čase, jsou podrobováni extrémním teplotám, jsou topeni a podobně.
Co udělala tato organizace pro občany New Orleansu, kteří se v důsledku přírodní katastrofy ocitli bez přístřeší a nastal zde chaos? Jak protestovali proti tomu, že vláda USA těmto lidem nepomohla a navíc odmítla pomoc Kuby, která byla připravena okamžitě sem zdarma poslat lékaře a poskytnout lidem veškerou zdravotnickou pomoc?
Jak protestuje proti režimu v Saúdské Arábii?