José Martí
Politik, novinář, státník, spisovatel a revolucionář José Martí se narodil v roce 1853 na Kubě. V roce 1869, tedy ve svých 16 letech, byl odsouzen za psaní revolučních článků a deportován do Španělska. V letech 1870 - 1873 studoval práva a filosofii na univerzitě v Madridu a v Zaragoze. Osud vyhnance ho pronásledoval po velkou většinu života. V roce 1874 podnikl cestu do Paříže a do New Yorku. V roce 1875 žil v Mexiku, kde poznal život místních obyvatel. V letech 1877 - 1878 pobýval v Guatemale. Po několikaměsíčním pobytu v roce 1879 v Havaně byl opět deportován do Španělska. Potom se mu podařilo dostat se přes Paříž do New Yorku a do Venezuely, kde se seznámil s odkazem Simona Bolívara, jehož si nesmírně vážil a kterého se rozhodl následovat.
V roce 1889 vystoupil na Americké mezinárodní konferenci ve Washingtonu, kde upozornil na expanzivní politiku USA ve světě, hlavně v Latinské Americe.
V letech 1881 - 1895 pracoval jako generální konzul, v New Yorku zastupoval Uruguay, potom Argentinu a Paraguay. Na základě zkušeností v této zemi napsal sborník prací o historii USA a zdejším životě, který byl vydán pod názvem Americké obrázky. Roku 1895 začal bojovat na Kubě proti španělským kolonizátorům. Boj za nezávislost Kuby ovšem vedl nejen proti španělskému kolonialismu, ale i proti agresivní politice USA. V těchto bojích 19. května 1895 položil svůj život u Dos Rios na Kubě. Tehdy mu bylo pouhých 42 let. Vedle Simona Bolívara a jiných osobností se stal symbolem revoluce a pokroku na americkém kontinentě.
José Martí je právem považován za jednoho z největších synů Kuby. Svým nadšením pro boj za svobodu vlasti, svou organizátorskou, literární, přednáškovou a publicistickou činností dokázal sjednotit lid, rozdmýchat plamen revoluce. Podařilo se mu i získat finance na výzbroj povstaleckých jednotek. Neodradilo ho ani vyhnanství, ani otrocké práce, ke kterým byl odsouzen - dlouho pracoval v kamenolomu přikován ke stěně.
Kuba získala samostatnost těsně po jeho smrti a tak se ideálu, za který celý život bojoval, nedožil.
Za svobodu a nezávislost bojoval rovněž svou literární činností. Neustále sledoval dění ve světě a psal o něm. Například jeho statě Politická káznice na Kubě (1870) a Španělská republika před kubánskou revolucí (1873) dokázaly doslova vyburcovat uvědomění lidí. Je znám i jako básník. V roce 1882 napsal pro děti verše Ismaelillo, v roce 1889 začal vydávat časopis Zlatý věk, určený také dětem. Mezi další jeho známá básnická díla patří Prosté verše, Veršované dopisy a Fragmenty.